Budou se rušit přijímací zkoušky na střední školy?

Nová ministryně školství Dana Kuchtová chce prosadit, aby byly zrušeny přijímací zkoušky na střední školy a nedá mi, abych se k tomu jako bývalý student střední školy nevyjádřil. Naše ministryně školství si to představuje tak, že by dítě po absolvování základní školy dostalo na papíře kromě vysvědčení i slovní výstupní hodnocení, podle kterého by se pak střední školy musely rozhodovat, zda dítě přijmou nebo ne. Už by pravděpodobně nezáleželo na tom, jaký talent a vědomosti dítě má, ale jen na tom, jestli jej učitelka měla ráda (dobrý posudek), nebo ne (špatný posudek). Toto příliš férovým přístupem ke vzdělání nezvávání, protože dítě nebude mít žádnou šanci svůj osud ovlivnit podáním určitého výkonu při přijímacích zkouškách. Místo něj bude rozhodovat soudružka učitelka, která napíše kádrovací posudek, který třeba negativně ovlivní další život dítěte a to například kvůli tomu, že prostě neměla žáka ráda, nebo třeba zjistila, že jeho rodiče sympatizují s jinou stanou než ona a určitě si dokážete představit i další důvody. Také je možné, že by se jí nějakých 25 posudků na všechny děti ve třídě psát nechtělo, takže by napsala jen jeden velice pozitivní a vytiskla jej 25x a jejich výpovědní hodnota by tudíž byla nulová. Nevrátili bychom se s takovýmito kádrovacími posudky někam hluboko do temné minulosti?

Dalším důsledkem by bylo jen zvýšení korupce. Učitelka by dostala hezký vánoční dáreček od rodičů a z jejich hloupého dítěte by se okamžitě stal v kádrovacím posudku nadprůměrně inteligentní a pracovitý žák. A pokud by nemusel dělat přijímací zkoušky na střední, tak by měl v kapse prakticky i maturitu, protože na státních středních školách ji získají snad všichni, kteří se na školu jednou dostanou.

Stejně tak si nedokážu představit, jak si budou ředitelé středních škol vybírat budoucí studenty na základě subjektivně psaných posudků od různých učitelek z různých škol s různou kvalitou výuky. Nechtěl bych být v jejich kůži. Nedokáži si docela dobře představit, že by ředitel gymnázia se zaměřením na matematiku měl na stole 50 posudků, ve kterých by se psalo, že žák je v matematice skvělý, ale otevírá se jen jedna třída, do které vezmou maximálně 24 lidí. Při stávajícím systému by se prostě udělal seznam podle výsledku přijímacích zkoušek a 24 nejlepších by bylo přijato a ostatní by měli smůlu. Navíc i zde by značně vzrostlo riziko korupce, pan ředitel by dostal obálku a nepříliš dobrý posudek by se hned stal lepším a jeho subjektivní rozhodnutí by bylo jen těžce zpochybnitelné.

Není lepší nechat systém tak, jak je nastaven, kdy si střední školy samy vytvářejí přijímací zkoušky a žáci sami o svém osudu rozhodnou tím, jak dobře přijímací testy vyplní? Proč mají o osudech dítěte stejně jako za dob dávno minulých rozhodovat kádrovací posudky? A proč chce ministerstvo dělat z ředitelů středních škol nesvépravné lidi, kteří si ani nemohou určit, za jakých podmínek budou žáky přijímat? Samozřejmě, že ani současný systém přijímacích zkoušek není zcela ideální, může se stát a určitě se i stává, že nadané dítě přijímací zkoušky pokazí, ale naopak blbec je náhodou napíše dobře. To se dá docela dobře řešit tím, že budou mít žáci dva, nebo i tři pokusy a započítá se jim ten s lepším výsledkem, což je systém, který docela dobře funguje při přijímacích zkouškách na některé vysoké školy. Určitě je to vůči dětem ale mnohém férovější, než nějaké posudky psané soudružkami učitelkami, především v tom, že rozhodovat o svém osudu bude jen dítě samotné svým výsledkem při přijímacích zkouškách.

Ale abych stávající systém přijímacích zkoušek příliš nevychvaloval, jedna věc se mi na něm značně nelíbí. Je to přílišný důraz na známky získané na nižším stupni vzdělání. Mnoho středních (a dokonce i vysokých!!!) škol dává při přijímacích zkouškách bodové bonusy za dobré známky, nebo přijímací zkoušky zcela promíjí. Jenže je zde jeden podstatný problém a to, že na různých školách je různá úroveň výuky. Sám jsem zažil situaci, kdy jsem říkal, že u nás na celém gymplu (asi 250 lidí) měli samé jedničky asi tři lidi a někdo mi odvětil, že u nich na gymplu mělo ve třídě asi o 30 lidech samé jedničky osm z nich. Představu o rozdílné náročnosti studia si uděláte určitě sami. Kladení důrazu na známky tak zvýhodňuje žáky ze špatných škol, kde dostávají dobré známky prakticky za nic.

Zkouším Google AdSense

V posledních několika měsících jsem se svému webu vůbec nevěnoval, přece jen mě to už po více než dvou letech přestalo bavit. Už jsem ani neuvažoval o tom, že bych se jej pokusil v budoucnosti nějak oživit. Jenže nedávno začal nabízet Google nabízet svou službu AdSense i pro české weby, takže jsem se zkusil do programu přihlásit a moje žádost byla (k mému velkému překvapení) akceptována a byl jsem do programu zařazen.

Někteří z Vás asi neví, co to AdSense je a jak funguje, tak se jej pokusím krátce popsat. Jde o reklamní program, jehož princip spočívá v tom, že majitelé webů dostávají za zobrazování reklam peníze. Probíhá to tak, že majitelé webů se do programu přihlásí a pokud jejich web splňuje podmínky (např. žádné porno), jsou do něj přijati. Přes speciální rozhraní si pak vyberou formát zobrazovaných reklam, kterých je asi patnáct různých rozměrů a poté si navolí i barvy reklamy. Nakonec je vygenerován kód, který si pak člověk do svých stránek vloží a ihned se začnou zobrazovat reklamy a můžete začít vydělávat peníze.

Velkou výhodou programu AdSense je, že Google analyzuje obsah stránek a zobrazí reklamy, které souvisí s jejich obsahem. Díky tomu se zvyšuje pravděpodobnost, že čtenář na reklamu klinke. Přece jen je pravděpodobnější, že na webu věnovanému například rockové hudbě klikne více čtenářů na reklamy na obchody s CD, než na reklamy na psí žrádlo.

S tím souvisí další podstatná věc, totiž že člověk nedostává peníze podle počtu zobrazení reklam, ale podle počtu kliknutí na ně. Takže ať máte jakkoliv vysokou návštěvnost, ale nikdo na reklamu neklikne, nedostanete nic. To nutně vede k pousům o co nejefektivější umístění reklamnách ploch a o co nejlepší design, které majiteli webu přinesou co nevíce kliknutí a tedy i co nejvíce peněz. Na internetu se dá najít mnoho webů a diskuzních fór, které se problematikou efektivního používání AdSense zabývají.

A to nejdůležitější na konec… Peníze… Kolik se dá díky AdSense vydělat? Záleží to především na návštěvnosti, takže například Radek Hulán, jehož blog patří mezi nejnavštěvovanější v Česku vydělává díky AdSense okolo $30 za den. Já samozřejmě vydělávám jen zlomek této částky, ale když se to vynásobí počtem dní v roce, tak se z toho stává docela sympatická sumička. Ještě musím dodat, že není pevně určena částka, kterou člověk dostane za jedno kliknutí na reklamu. Může se pohybovat v intervalu mezi $0.01 - $100. Většina stránek o AdSense uvádí, že průměrná částka za kliknutí se pohybuje mezi $0.05 - $0.30, ale liší se to případ od případu.

Takže pokud máte nějaký web, zaregistrujte se do AdSense a začněte vydělávat, milionáře to z vás neudělá, ale něco málo si vyděláte ;-)

Vojenské rozhledy

1. Úvod
Jako téma své seminární práce do úvodu do bezpečnostních a strategických studií jsem si vybral charakteristiku čtvrtletníku Vojenské rozhledy, který vydává Ministerstvo obrany ČR –Agentura vojenských informací a služeb.
Pro vypracování seminární práce jsem použil poslední čtyři ročníky Vojenských rozhledů, tj. ročníky 2003 – 2005. Ve své seminární práci se pokusím tento čtvrtletník obecně charakterizovat. Zaměřím se na jeho skladbu, kterou budu demonstrovat na jednom čísle časopisu a témata, kterým je obecně věnováno nejvíce prostoru. V další části své seminární práce se budu věnovat některým autorům, kteří do čtvrtletníku přispívají.
Cílem mé práce bude také posoudit, zda magazín naplňuje cíle, které si jeho vydavatel určil a jaká je jeho užitečnost pro bezpečnostní komunitu, případně i pro širší veřejnost, která je zainteresována v této problematice.
Zbytek článku ‘Vojenské rozhledy’

Stát v pojetí liberalismu a socialismu

1. Úvod
Ve své seminární práci se zaměřím na porovnání pojetí státu podle liberalismu a socialismu, což jsou dvě z nejvýznamnějších politických ideologií, které značně ovlivňovaly dějiny. Samotný liberalismus je v současnosti dokonce často označován za dominující ideologii 1.
V první části své seminární práce stručně shrnu historii liberalismu a zasadím jej a do historického kontextu. Poté se pokusím charakterizovat dva hlavní směry uvnitř liberalismu, tedy klasický a moderní liberalismus a vzájemně je porovnat a poukázat na jejich vzájemnou odlišnost. Zaměřím se na rozdíl ve vnímání svobody mezi klasickými a moderními liberály, tedy na pojmy „pozitivní“ a „negativní“ svobody. Zmíním také jejich odlišné pohledy na vztah státu ke člověku, stejně jako liberální názory na zasahování státu do ekonomiky a ekonomickou doktrínu laissez-faire.
V kapitole věnované socialismu se pokusím charakterizovat společenské a ekonomické podmínky, které vznikly v důsledku liberální politiky a vedly ke vzniku socialismu, který byl koncipován jako kritika liberálního a kapitalistického státu. Zaměřím se na hodnoty, které socialisté vyznávají a porovnám je s hodnotami typickými pro liberály, stejně jako cíle, kterých chtějí socialisté dosáhnout. Popíši tři různé směry socialismu a to utopický, dále pak socialismus revoluční, který viděl jedinou cestu k nastolení socialistické společnosti v revoluci a svržení stávajícího politického systému a socialismus demokratický, který se vzdal revolučnosti svého předchůdce a jehož zástupci chtějí fungovat v rámci ústavy a k sociálně spravedlivější společnosti dospět evolučně.
Zbytek článku ‘Stát v pojetí liberalismu a socialismu’

John Keegan - Válka v Iráku

V roce 2006 vyšla v České republice ve spolupráci nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík kniha britského vojenského historika Johna Keegana „Válka v Iráku“, ve které autor popisuje útok koaličních sil vedených Spojenými státy proti Iráku v roce 2003. V anglickém znění vyšla kniha v roce 2004, tedy rok po skončení války. Kromě předválečné historie je tudíž zaměřena výhradně na průběh vojenské operace proti Iráku a popisuje jen několik prvních měsíců po pádu Husajnova režimu.
Autor „Války v Iráku“, John Keegan, je známý britský vojenský historik, autor mnoha publikací s vojenskou tématikou, z nichž mnoho vyšlo i v českém jazyce, například „První světová válka“ (2003), „Druhá světová válka“ (2004), nebo „Historie válečnictví“ (2004). Keegan šestadvacet let vyučoval na Royal Military Academy Sandhurst, působil také na Princeton University a v současnosti působí v deníku Daily Telegraph. O jeho výjimečném postavení mezi vojenskými historiky svědčí i fakt, že jej v roce 2000 královna pasovala na rytíře a je tedy držitelem titulu „sir“.
Zbytek článku ‘John Keegan - Válka v Iráku’

Weberův přístup k politice a politické vědě

Max Weber (1864-1920) byl významný německý politický ekonom a spoluzakladatel sociologie. Za jeho nejvýznamnější dílo je považována Protestantská etika a duch kapitalismu, ve které studuje původ kapitalismu.
V eseji se ovšem budu zaobírat přednáškou Politika jako povolání, kterou Max Weber pronesl v roce 1919 v Mnichově a která „podává v nejpřístupnější a nejstručnější podobě jeho základní myšlenky o politice“ (Weber 1990: 5).
Weber definuje politiku jako „všechny druhy samostatné řídící činnosti“ (Weber 1990: 9), ale tato definice je velice široká, protože může obsahovat řízení prakticky čehokoliv a proto se ve své přednášce zaměřuje jen na vedení státu. Samotný stát definuje především jako jednotku, která má „monopol na násilí“ (Weber 1990: 10). Násilí podle něj není jedinou charakteristikou státu, ale stát, který by neznal násilí, by vlastně nemohl existovat. Politika je pak podle Webera úsilím o podíl na moci ve státě a každý, „kdo se zaobírá politikou, ten se snaží získat moc“ (Weber 1990: 11). Důvody, proč lidé do politiky vstupují se různí. Někteří tak činí jen kvůli moci samotné a požitkům s ní spojeným, jiní ji chtějí využívat pro dosažení určitých cílů, ať už egoistických, nebo ideových.
Pro existenci státního útvaru je nutné, aby se jeho obyvatelé podrobili těm, kteří stát řídí. Weber rozlišuje tři druhy legitimizace tohoto panství nad ostatními, avšak jen výjimečně se objevují ve své čisté podobě. Prvním z nich je panství „tradiční“, které je charakteristické pro tradiční monarchistické společenství a odvozuje se od tradic. Zbývajícími dvěma jsou panství „legální“ a „charismatické“. Legální panství vychází ze zákonů platných ve státě, které jsou racionálně zdůvodněny. Za nejzajímavější považuje ale Weber panství charismatické, kde lidé oddaně podporují politického vůdce, protože mu prostě věří, ale jeho stoupenci se jej také často drží jen kvůli prospěchu, který jim může jeho mocenský vzestup přinést. V případě charismatického vůdce může jít například o oslavovaného vojevůdce, případně o „velkého demagoga“ (Weber 1990: 12), jehož úspěch je založen na tom, že říká svým voličům jen to, co chtějí slyšet.
V moderních západních společnostech vznikl fenomén tzv. „politiků z povolání“ (Weber 1990: 17), což jsou lidé, kteří „nechtěli být vládci jako charismatičtí vůdci, ale vstoupili do služeb politických vládců“ (Weber 1990: 17). Politici z povolání mají k politice dvojí vztah a to podle toho, zda žijí „pro politiku“, nebo „z politiky“ (Weber 1990: 19). Druhá skupina má politiku jako trvalý zdroj obživy a finančního zabezpečení, zatímco první skupina za politickou činnost peníze nedostává. Do druhé skupiny může patřit člověk, který je finančně zabezpečený a může se plně věnovat politice namísto získávání financí, jako příklad uvádí Weber rentiéry. Podle Webera nemůže ale jít například o bohatého podnikatele, protože ten, ačkoliv má peníze, je vázán na svou firmu, které se musí věnovat. Samozřejmě ale není nijak vyloučena možnost, že se finančně zabezpečený politik bude své funkce snažit zneužít pro zisk ještě většího majetku, stejně tak se mohou ale snažit pro politiku žít chudí lidé bez ohledu na to, zda jim přinese materiální užitek.
Weber se také zaobírá rolí moderního úřednictva. Poukazuje na to, že politické strany se po vyhraných volbách snaží dosadit do úřadů co nejvíce svých stoupenců, jejichž odborná kvalita je však často velice nízká. Jako příklad uvádí Spojené státy, kde bylo možno po volbách vyměnit statisíce úředníků. Moderní úřednictvo má být podle Webera ke své práci dlouhodobě připravováno a školeno. Největší ctí úředníka má být „nestranné spravování“ (Weber 1990: 33) země podle politických zadání a to i v případě, že s vládnoucími politiky úředník nesouhlasí. Takto fungující úřednictvo je tudíž efektivní a není nutné jej při změně vlády měnit, protože úředníci budou dělat to, co jim nová vláda zadá.
Pokud bych měl zmínit myšlenku, která mě u Webera zaujala, tak půjde o myšlenku bohatých lidí žijících „pro politiku“. Domnívám se, že je reálné, že v plutokracii se budou bohatí politici starat o vlastní obohacení méně než v současné společnosti a o to více je bude zajímat prosperita celého státu. Na druhé straně je ovšem představa, že by tento stát někdy řídili pouze bohatí rentiéři naprosto nereálná.

Použitá literatura
· Miller, D. (ed., 2003): Blackwellova encyklopedie politického myšlení, Brno, Barrister & Principal
· Weber, M. (1990): Politika ako povolanie, Bratislava, SPEKTRUM

Tom a Jerry se dočkali cenzury

Protikuřácké hnutí, které se stává celosvětovou záležitostí, si našlo další viníky široce rozšířeného kouření mezi dětmi a mládeží. Animované seriály jako jsou Tom a Jerry, The Flinstones, nebo Scooby-Doo. Cenozoři tedy budou z těchto seriálů vystřihovat scény, kde hlavní postavy kouří, nebo kouření předstírají.

Silně pochybuji, že cenzurování animovaných seriálů ochrání děti před kouřením a navíc si myslím, že vliv médií na rozhodnutí začít kouřit je zanedbatelný. Alespoň tak soudím podle sebe, v televizi jsem jako dítě sledoval pořady, ve kterých hlavní postavy kouřily a nikdy mě nenapadlo si zapálit, protože jsem to viděl v televizi. Bránit dětem kouřit by neměl být úkol cenzorů, ale rodičů, kteří své děti vychovávají. To, že většina rodičů raději posadí své dítě před televizi a poté odsuzují televizní stanice za to, jak jejich děti vychovaly, je jiná věc. Stejně tak je naprosto absurdní, že kouření, které se v animovaných seriálech objevuje sporadicky, je kategoricky odsuzováno, ale násilí, kterého jsou seriály pro děti plné nikomu nevadí. Tím je jasně naznačováno, že je nenormální si zapálit cigaretu, ale už je zcela v pořádku praštit někoho baseballovou pálkou.

Tentokrát se obětí protikuřácké hysterie staly animované seriály. Pokud to takhle půjde dále, asi se brzy nekuřácké verze dočká i legendární Casablanca, nebo se možná budou cenzoři snažit vyretušovat doutníky z fotografií Winstona Churchilla, protože by mohly mít na děti špatný vliv.

Čtení myšlenek přes internet

Pozor, pozor, na internet dnes unikl přísně tajný projekt americké armády. Již několik let její nejlepší mozky pracovaly na vývoji programu, který umožní číst lidem přes internet myšlenky. Další znepokojivou informací je, že jen minimum uživatelů internetu má mysl tak silnou, že je na ni tento program krátký. Jak jste na tom vy, dokáže americká armáda číst vaše myšlenky?

Zábavná videa na YouTube

Nepochybně jste už slyšeli o YouTube, největší internetové databázi videí. Těch denně přibývá okolo 60 000, návštěvníci si jich denně přehrají přes 100 000 000 a samotné YouTube je 16. nejnavštěvovanějším webem na internetu. Toho všeho dosáhlo YouTube za necelé dva roky, vzniklo totiž na začátku roku 2005.

Nezmínil jsem ale základní princip a důvod úspěchu YouTube. Svá videa totiž může přidat úplně každý a jedinými podmínkami jsou velikost do 100 MB, délka do deseti minut a respektování pravidel YouTube, například žádné porno, žádné porušování autorských práv (ale ty se na YouTube příliš nedodržují), atd. Díky tomu vznikla obrovská databáze, obsahující prakticky všechna myslitelná videa. Na YouTube určitě najdete videoklipy vaší oblíbené kapely, ukázky z připravovaných filmů, videa z každého koutu světa, nebo amatérské filmy na všemožná témata a všemožné kvality. Většina videí na YouTube sice nestojí za nic, ale je mezi nimi možno najít i mnoho opravdu výjimečných a nesmírně zábavných kousků. Moje best of YouTube vypadá takto:

  1. Chad Vader - Day Shift Manager (episode 1) - život je těžký, hlavně když jste méně nadaný a méně charismatický bratr Darth Vadera a pracujete v samoobsluze
  2. Real Life Simpsons Intro - snad každý viděl úvodní znělku seriálu Simpsonovi, v téhle ale hrají opravdoví lidé
  3. Evolution of Dance - v tomto šestiminutovém klipu se dočkáte snad všech tanečních stylů posledních padesáti let (až na pogo :-) )
  4. The Ultimate Zidane HeatButt Video - Všemožné verze souboje Zidane vs. Materazzi
  5. Shakira - Hips dont lie spoof - videoklip k písni Hips don’t lie od Shakiry. Jenom ta Shakira je nějaká divná…

Jestli víte o nějakém vtipném videu na YouTube, napište mi o něm do komentářů.

Další dopingový skandál

DopingKdyž jsem si odpoledne na netu přečetl, že Floyd Landis, vítež Tour de France, měl pozitivní dopingový test, byl jsem zhnusen, ale nebyl jsem nijak překvapen. Vždyť prakticky celý vrcholový sport je tímhle svinstvem prolezlý a o cyklistice se říká, že “tam zobe skoro každý”. Nejprve byli kvůli dopingu ještě před závodem vyřazeni někteří hlavní favorité v čele s Ullrichem a několik dní po skončení vyšlo najevo, že dopoval i Floyd Landis. Ano, ten Floyd Landis, který v 16. etapě dojel na pokraji sil s obrovskou ztrátou a o den pozděj fenomenálním výkonem, který byl označován za jeden z nejlepších v historii Tour, vyhrál 17. etapu s náskokem více než pěti minut, čímž se vrátil do hry o žlutý trikot. Několik dní byl za tento heroický výkon oslavován, až vyšlo najevo, že před touto etapou požil zakázané látky…

Landis není prvním a nebude ani posledním slavným sportovcem, který byl usvědčen z dopingu. Kolik olympijských vítězů, světových rekordmanů, nebo mistrů světa muselo vrátit své podvodem vybojované medaile? A kolik dalších usvědčeno nebylo? Jedno je ale jasné, boj proti dopingu je bojem s větrnými mlýny. Ačkoliv se zvyšují počty testů, jsou vyvíjeny nové formy dopingu, na které jsou antidopingoví komisaři krátcí. Těžko říci, jak se bude vrcholový sport vyvíjet dále, ale asi se nedá předpokládat, že se v nejbližší době dopingu zbaví. Přeci jen se ve sportu točí obrovské peníze a asi se vyplatí risknout dvouletý zákaz a celosvětovou ostudu, když jde o miliony a celosvětovou slávu. A nějaké fair play? Pche, to je přece pro hlupáky.

Protože antidopingová opatření selhávají, obejvují se i názory, že by se měl veškerý doping legalizovat. Sice by nikdo nemohl být obviněn, že zobe, protože by zobali všichni, ale potom by už nešlo o to, kdo má větší talent a více trénoval, ale pouze o to, kdo má za zády lepší tým chemiků. Jenže o to jde už i dnes…

Nový design

Po více než roce, kdy jsem používal design Almost Spring, jsem se rozhodl pro změnu. Mám prázdniny, takže čas nebyl problém. Našel jsem několik volně dostupných designů (nejsem tak dobrý webdisegner, abych vytvořil slušný vlastní design) a má volba nakonec padla na zajímavý ChaoticSoul, který jsem ovšem musel počeštit a částečně upravit jeho zdroj. Nelíbilo se mi, že v plné délce zobrazuje jen poslední příspěvek a z ostatních zobrazuje pouze začátek. Protože o PHP skoro nic nevím, byl to poněkud problém, ale nakonec se mi jej po dlouhém úsilí podařilo vyřešit. Když jsem asi ve 4:00 skončil, vše vypadalo, jak jsem si představoval. Ale jen v Opeře… V IE se boční sidebar zobrazoval pod textem a bylo po legraci. Když jsem v poledne opět usedl k počítači, začalo dlohé hledání chyby. Po více než hodině jsem zdroj problémů odhalil, byla to věta psaná kurzívou! Jakmile jsem kurzívu odstranil, bylo po problému a sidebar se vrátil, kam patří. Vysvětlení pro toto podivné chování nemám. Už zbývalo jen změnit obrázky v záhlaví a vše bylo hotovo :-)

Ajatolláh Chomejní

Ajatolláh Chomejní

I takové výtvory je možno vidět na zdech.

Colours of Ostrava 2006

Ve dnech 20. - 23. 7. 2006 proběhl v Ostravě známý hudební festival Colours of Ostrava a já na něm nemohl chybět. Ve čtvrtek zahájila festival pohodovým koncertem kapela Kuličky štěstí a krátce po ní vystoupila kapela roku 2005 Chinaski z jejíhož koncertu jsem po deseti minutách odešel a raději jsem zamířil do Boomerangu na bosenské Dubioza Kolektiv, kteří předvedli skvělé energické vystoupení, rozhodně lepší než nezáživní Chinaski. Závěr prvního dne obstarala finská Värttinä, která také předvedla skvělý výkon, který byl jen drobně poznamenán několikaminutovým výpadkem videoprojektoru. První den se tedy vydařil, jediným problémem byla obrovská přeplněnost Černé louky, kde se koncentrovali všichni fanoušci, protože na Slezkoostravském hradě začal festival až v pátek a tak se na Černé louce tvořily obrovské fronty jak na občerstvení, tak i na toalety.

V pátek začal festival až v 17:00, takže se nabízí myšlenka, že festival mohl být klidně třídenní a čtyři kapely, které vystupovaly ve čtvrtek by mohly být přesunuty na začátek čtvrtečního programu. Pro mě je to jen drobnost, protože bydlím přímo v Ostravě, ale mimostravští návštevníci by to asi uvítali. Z pátečního programu mě nejvíce zaujali britští Delirious?, kteří hrají perfektní křesťanský rock. A pak, že křesťanská hudba je nudná :-) Před Delirious? vystupovali irští The Frames, kteří sice nepodali hudebně tak kvalitní výkon, ale o to více pobavil zpěvák publikum, hlavně tím, že se naučil několik českých frází, například: “Je to tady fucking dobre.” V pátek jsem se dočkal ale také největšího zklamání celého festivalu, kterým bylo vystoupení vychvalované formace M. Papalescu & The Nihilists, které ovšem nemělo s kvalitní hudbou vůbec nic společného a po když ani po patnácti minutách nepředvedli nic zajímavého, raději jsem odešel na vystoupení britsko-tureckého uskupení Oojami, které mě nijak neoslnilo, ale ani nezklamalo, prostě to nebyl můj šálek čaje.

U večerních vystoupení na Colours music stage, tj. na hlavní scéně, kdy už běžela projekce na obě plátna, mě zaskočila a dosti zklamala další věc, možnost poslat za několik korun SMS, jejíž obsah se poté objevil na plátně a to i během samotných koncertů, což dosti pokazilo celkový dojem. Samozřejmě, že nejtypičtějšími zprávami byly: “Má X, strašně tě miluji, tvůj Y.” “Ahoj, moje číslo je xxx xxx xxx, kdo si se mnou pokecá?” “Jmenuji se X, jsem gay a hledám kamaráda s velkým penisem.” Naštěstí pořadatelé tuto zrůdnost, která se hodí tak maximálně na Óčko, během vystoupeních Salifa Keity a Roberta Planta vypnuli.

Ze sobotních vystoupení zmíním pouze dvě a to Salifa Keitu a Gogol Bordello. Keitův koncert byl pro mě, jako pro člověka, který se v africké hudbě vůbec nevyzná, sice zajímavý, Keitův zpěv byl skvělý, ale celkově mě jeho vystoupení nijak silně neoslovilo. Zato “cikánští punkeři” Gogol Bordello jsou moje krevní skupina a jejich šílený a vyčerpávající koncert jsem si naplno užil, stejně jako asi většina diváků. Zpěvák Eugene Hütz, stejně jako ostatní členové, podal fantastický výkon a jejich vystoupení bylo podle mě druhým nejlepším na celém festivalu. Pokud někdy budete mít příležitost jejich koncert navštívit a pokud máte rádi “trochu” divočejší hudbu, neváhejte a určitě nebudete litovat.

Z nedělních vystoupení krátce zmíním pouze jedno, vrchol festivalu, vystoupení bývalého zeppelína Roberta Planta s jeho kapelou Strange Sensation. Plant předvedl strhující výkon, který naprosto přečil všechny ostatní umělce, které jsem na Colours viděl a především slyšel. Během asi hodinu a půl dlouhého vystoupení jsme se dočkali nových Planotvých písní, tak i těch old-schoolových z dob Led Zeppelin, které korunovala fenomenální závěrečná Whole Lotta Love, která přivedla celé publikum doslova do varu a po jejím zkončení se Plant dočkal obrovských ovací. Plant po celou dobu zpíval fantasticky a také ostatní muzikanti podávali skvělé výkony. Pro mě jako pro fanouška Led Zeppelin to byl obrovský a nezapomenutelný zážitek.

Celý festival Colours of Ostrava 2006 musím ohodnotit velice pozitivně a to se netýká jen kvality hudebních vystoupení, ale také organizace festivalu, chování pořadatelů a celkové atmosféry. Příští rok určitě nebudu Colours chybět.

Koncert The Rolling Stones v Brně zrušen

Před několika měsíci jsem si koupil vstupenku na brněnský koncert The Rolling Stones, který se měl uskutečnit 16. června a těšil jsem se, že na vlastní oči uvidím a na vlastní uši uslyším jednu z nejslavnějších kapel všech dob. Vše se zkomplikovalo, když Keith Richards spadl na dovolené z palmy a část turné musela být odložena. Pro brněnský koncert se bohužel nepodařilo najít náhradní termín a byl zrušen. Snad se Stouni do Česka ještě někdy vrátí, ať můžu navštívit jejich koncert…

Košilela

převzato z článku Guten Morgen, Morgenstern se souhlasem autorky

Někteří z vás možná znají v čítankách často uváděnou báseň Christiana Morgensterna Košilela. Náhodou jsem na internetu narazil na článek obsahující originální text básně spolu s jedenácti rozličnými překlady do češtiny, které si můžete přečíst.

Das Hemmed

Kennst du das einsame Hemmed?
Flattertata, Flattertata.
Der´s trug ist bass verdaemmet!
Flattertata, Flattertata.
Es knattert und rattet im Winde
Windururei,windururei.
Es weint wie ein kleines Kinde.
Windururei, windururei.
Das ist das einsame
Hemmed

překlad Josefa Hiršala:

Košilela

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá.
Jsi proklat majiteli.
Třepetatá, třepetatá.
Teď třeská a pleská v ní vánek
Vichrůrůrej, vichrůrůrej
Kvílívá jak uplakánek.
Vichrůrůrej, vichrůrůrej.
Docela osiřela
Košilela.

překlad Jiřího Smrže:

Rozkošela

Znáš opuštěnou rozkošelu?
Frrsem frrtam frrsem frrtam.
Proklet, kdo ji upnul k tělu
Frrtam frrsem frrtam frrsem.
Frčí fučí fugou větru.
Vítrvítá, vítrvítá.
Dětsky pláče beze svetru
Vítrvítá, vítrvítá.
Opuštěna osaměla
rozkošela.

překlad Františka Vaška:

Košilej

Znáš opuštěný košilej?
Plandavlaje, plandavlaje.
Je zatracen, kdo svlékl jej!
Plandavlaje, plandavlaje.
Plácá se a pleská ve větříčku.
Vítrtadá, vítrtadá.
Má jako mrňous na krajíčku.
Vítrtadá, vítrtadá.
Zde opuštěný košilej.

Překlad Radana Dolejše:

Rozkošiled

Znáš ten chladný rozkošiled?
Klikotatá, klikotatá.
Nosil svět a nepřijde zpět!
Klikotatá, klikotatá.
Jde z větru do větru poletujá
Vichrovětrul, vichrovětrul.
Jde z pláče do pláče, tak jako já
Vichrovětrul, vichrovětrul.
Nepřijde zpět,
zůstal tu led
Rozkošiled.

překlad Lubomíra Němce:

Prakošilník

Znáš ten pustý prakošilník?
Práporalá, práporalá.
Pán buď proklat jako smilník!
Práporalá, práporalá
Praská, mlaská v uragánu.
Uragánhou, uragánhou.
Houká jako bejby k ránu.
Uragánhou, uragánhou.
Toť on, pustý prakošilník.

Překlad Martina Ryšavého:

Košiloň

Znáš opuštěný košiloň?
Podolajdá, podolajdá.
Jestli ti patřil, slzy roň!
Podolajdá, podolajdá.
Plápolá v studeném vánku.
Ledovichrůj, ledovichrůj.
Už nabírá do moldánku.
Ledovichrůj, ledovichrůj.
Je sám, tak přijď si proň
tvůj košiloň.

překlad Michala Bureše:

Krokošile

Znáš samící krokošili?
Zubatatá, zubatatá.
Proklet, kdo nes ji chvíli.
Zubatatá, zubatatá.
Zubí se, hubí, když fičí
Vichryfouky, vichryfoukly.
Jako děcko pláče a křičí
Vichryfoukly, vichryfoukly.
Ta samící krokošile.

překlad Petra Komerse:

Košiláš

Opuštěný košiláš, to něco říká ti?
Plandádadá, plandádadá.
Kdo se z něj vysvlékl, těžce to zaplatí.
Plandádadá, plandádadá.
Vítr s ním pohrává, pleskaje, vrně.
Vychrstvichr, vychrstvichr.
Fňuká jak v zmáčeném plenoví mrně.
Vychrstvichr, vychrstvichr.
Tak teď ho opustlence znáš
Košiláš

překlad Martina Charváta:

Das Koschile

Snat ty das samotna Koschile?
Flattertata, flattertata.
Je sakasany, kto je nositel!
Flattertata, flattertata.
Es platza und planda im Winde
Vitrfahne, vitrfahne.
Es jak mala Kinde plakala.
Vitrfahne, vitrfahne.
To je das samotna
Koschile

Překlad Františka Janče:

Halenin

Znáš samotného Halenina?
Zpátkynikrok, zpátkynikrok.
Kdo ho nosil, jeho vina
Zpátkynikrok, zpátkynikrok.
Zmoklý, splasklý, schlíple pleská
Průvantroubí, průvantroubí
Včera svatý, k smíchu dneska.
Průvantroubí, průvantroubí
Sám sobě vzdálený
Halenin

Překlad Jiřího Holuba:

Košilice

Znáš roztřepenou košilici?
Bouře bouří, bouře bouří
Kdo nosil ji- je na palici
…se mu z ní kouří, … se mu kouří
Větrem třepí se a třepí dále
Círy cáry, cáry círy
Hned v pláči mizí, pro pana krále
Čáry máry, čáry máry
Kde máš teď košilici
roztřepenou?

Který překlad se vám líbí nejvíce?


WebZdarma.cz